Svépomocné družstevnictví bylo klíčovým prvkem, který umožnil ekonomickou emancipaci československé společnosti. Ke konci 19. století už bylo moderní družstevní hnutí v budoucí Československé republice, zejména v jejích historických zemích, pevně zakořeněno. Díky němu získali malí a střední rolníci a živnostníci určitou míru nezávislosti na velkých rakouských průmyslových a úvěrových koncernech. Široké vrstvy zemědělců, řemeslníků, dělníků i zaměstnanců uchopily družstevní myšlenku a prakticky ji aplikovaly v mnoha různých formách. Družstva zemědělců – předmět této podrobné studie – byla jen jedním prvkem rozlehlé československé družstevní sítě. K dalším podstatným článkům patřila družstva spotřební, bytová a živnostenská.

Po roce 1918, kdy vznikla samostatná republika, začal rychle narůstat počet družstev i rozsah jejich činnosti. Obchodníci a řemeslníci (živnostníci) hojně zakládali nová úvěrní družstva, aby měli finanční prostředky na platby a investice. Přibývala družstva, jejichž cílem byl společný nákup surovin, technického vybavení a zásob. Další družstva vznikala, aby dosáhla na velké zakázky od státu nebo soukromých firem, které pak rozdělila mezi své členy. Přibývala prodejní družstva v podobě trhů s nábytkem či obchodů s oděvy nebo s obuví.

V roce 1929 bylo v Československu 1 415 neúvěrních obchodních a řemeslných družstev, z nichž 1 087 patřilo Čechům, 285 Němcům, 28 Maďarům, 13 Rusínům a 2 Polákům. Úvěrních družstev obchodníků a řemeslníků bylo 421, z toho 327 bylo českých a 94 německých. V roce 1937 bylo už neúvěrních družstev 1 504 a úvěrních 526. Počet těchto živnostenských družstev během světové hospodářské krize vzrostl – težké časy posilují hodnotu spolupráce.

Kvalifikovaní dělníci a drobní řemeslníci, kteří dávali přednost společné nezávislé práci před námezdní prací, zakládali speciální výrobní družstva. Několik z nich bylo velmi úspěšných, mezi nimi Grafia, mezinárodně známý tiskařský podnik, a velké Pražské dělnické pekárny, ale většina takto vzniklých družstev nebyla schopna konkurovat soukromě financovaným firmám.

Velmi hojná byla bytová družstva. Existovalo několik typů, z nichž dva se velmi rozšířily: V prvním z nich se členové sdružili s cílem postavit si bytový dům, který financovali částečně vlastními finančními podíly a čístečně společnou hypotékou. Druhý typ býval zakládán s cílem zakoupit rozlehlou společnou stavební parcelu a postavit na ní rodinné domky. Po uplynutí určité doby a splacení úvěru se tyto domky stávaly majetkem rodin, které v nich bydlely. V roce 1929 bylo v Československu 1 532 bytových družstev, z toho 1 315 bylo českých, 212 německých, 3 polské, 1 maďarské a 1 rusínské. V roce 1937 klesl celkový počet na 1 341.

Hlavní spotřební (konzumní) družstva byly velké organizace, s členy a prodejnami po celé zemi. Měly více členů než družstva zemědělců, ale nedosahovaly jejich významu a ekonomické síly. V roce 1930 měla spotřební družstva 841 712 členů, zatímco zemědělská neúvěrní družstva měla 567 842 členů. Pokud bychom ale zahrnuli i úvěrní zemědělská družstva, byl by celkový počet členů zemědělské skupiny větší (tab.6). Statistické údaje, shrnující celkové počty členů v neúvěrních družstvech jsou uvedeny v tab. 7 a 8.
Lze spolehlivě odhadnout, že v roce 1938 bylo zhruba šest milionů z celkového počtu patnácti milionů obyvatel Československa přímo nebo nepřímo spojeno s družstevním hnutím. Třebaže se rozsáhlá československá družstevní síť nemohla rovnat soukromým korporacím svou kapitálovou silou, miliony jejích členů disponovaly obrovskou ekonomickou mocí a ovládaly poměrně velkou část produkce a obchodu v zemi.
 
Vliv družstev na život v zemi
Ještě významnější byla role družstev v sociální a mravní výchově občanů, zejména rolníků. Hnutí se zrodilo ve městech nezi řemeslníky, ale obyvatelé venkova si brzy uvědomili, že spolupráce může být výhodná i pro ně. Zemědělec musel tradičně spoléhat jak sám na sebe, tak na sezónní výpomoc sousedů, a rolníci ve většině civilizovaných zemí si rychle dokázali přizpůsobit družstevní ideu vlastním potřebám. Československá zemědělská družstva sdružovala jednotlivce, nikoliv kapitál, členství v nich bylo přístupné všem a byla zakládána s konkrétními ekonomickými cíly. Jejich úspěch závisel na osobní spolupráci členů a jejich účelem nebyl zisk, ale morální a materiální vzestup členů.

V počátcích spočívala aktivita zemědělských družstev v sebeobraně. Potlačovala lichvu tím, že nabídla svým členům krátkodobé úvěry, které byly snadno dostupné a nepodléhaly nejrůznějším možným rizikům. V pozdějších fázích se rolník díky družstvům stal rovnocenným partnerem ve všech ekonomických transakcích. Sdružen s ostatními se mohl účinně bránit proti kartelovým cenám při nákupu vstupů, vyjednávat změny v podmínkách dodávek a v kvalitě zboží. Společně mohli zemědělci bojovat za nový zemědělský odbytový systém, který zajišťoval stabilní a spravedlivé ceny pro producenta i spotřebitele. Přestali být loutkami v rukou překupníků: když byly ceny na trhu směšně nízké, mohli uskladnit své produkty v družstevních skladech a počkat, až ceny stoupnou. V družstevních zpracovatelských závodech mohli zemědělci své plodiny proměnit v hotové nebo téměř hotové produkty, za které pak mohli žádat vyšší cenu. Družstva také napomáhala zlepšení produkce hospodářských zvířat a obilovin pečlivou selekcí vhodných odrůd a druhů a postupnou standardizací zemědělských produktů.

Díky aktivitám v družstvu se rolníci také sblížili, učili se soucitu se sousedem či druhem v nesnázích, lépe si uvědomovali svou odpovědnost v rámci komunity. Družstevnictví bylo jakýmsi lékem, zmírňujícím jejich vrozenou nedůvěru k ostatním.
Není proto nijak překvapující, že českoslovenští rolníci byli přesvědčenými družstevníky a že družstvům dobrovolně věnovali hodně času a energie. České rčení ,,Co zemědělec, to družstevník” skutečně platilo. Nebyla snad žádná česká vesnice, kde by nebyl patrný vliv družstevnictví, žádné pole či stáj, které by nebyly dotčeny družstevním hnutím.

V roce 1933 studovali situaci v Československu dva Francouzi, Polin a Charon, a takto charakterizovali tajemství úspěchu družstevního hnutí:
,,Československo můžeme považovat za snad vůbec nejlepší příklad rozvinutého venkovského družstevnictví. Ačkoliv jiné země ho mohou převyšovat v některých speciálních oblastech – Dánsko se svými mlékárenskými družstvy, Kanada s odbytovými družstvy na prodej pšenice, Itálie se zemědělskými výrobními družstvy – žádná se nevyrovná solidnosti jeho organizace a účinnosti jeho kombinovaného úsilí.”

Ladislav Karel Feierabend