Družstevnictví má u nás tradici. Je založeno na principech svépomoci, spolupráce a sociální solidarity. Spotřební družstva u nás vznikala od 19.století. Po převratu v roce 1989 některá družstva zanikla, některá fungují stále pod stejným názvem, jiná se přejmenovala.

Důvody
Družstevnictví bylo a je jedním ze způsobů, jak čelit hospodářským a sociálním problémům. Na začátku tu byly problémy, které přinášela průmyslová revoluce a s ní nástup kapitalistického tržního hospodářství. V té době panovala velká chudoba, která se ještě více prohlubovala a dotýkala se zejména dělníků ve městech a rolníků na venkově. Ti se začali sdružovat do svépomocných organizací, aby se mohli účinněji bránit. Vznikaly první spolky založené na svépomoci a vzájemné solidaritě. Drobní spotřebitelé a výrobci zakládali za účelem společného hospodaření a provozování podniků, obchodů, pohostinství atd. spotřební (konzumní) a výrobní družstva.
Počátky
Roku 1847 vzniklo naše první družstvo — Pražský potravní a spořitelní spolek. Družstevníci do něj ukládali úspory a z tohoto kapitálu bylo (ve velkém) nakupováno zboží denní potřeby a prodáváno členům. Členskou základnu tvořili hlavně dělníci a drobní řemeslníci. Začala vznikat další družstva. Roku 1861 ve Stašově u Zdic vzniklo družstvo Včela, které založili místní dělníci a chalupníci. Stašovská „Včela“ zanikla roku 1884 po 23 letech. V roce 1867 založilo několik pražských dělníků k obhajobě svých zájmů časopis ,,Dělník“. Ve druhé polovině 60. let a na počátku 70. let 19. století prošla česká spotřební družstva specifickým vývojem. Toto období je spojeno hlavně s působením JUDr. F. L. Chleboráda, politika, národohospodáře a svérázného propagátora družstevní svépomoci, který stál u zrodu Prvního podnikatelského spolku dělnictva pražského „OUL“ v roce 1868. Kategoricky odmítal jak manchesterskou školu prosazující volné působení trhu, tak i jakýkoliv socialismus. Dával přednost hospodářské soustavě, v níž jsou soukromé vlastnictví a svoboda jednotlivců harmonicky spojeny se společným zájmem celku. V OULu se vůči němu vytvořila opoziční skupina dělníků, kteří viděli cestu ke zlepšení svého postavení v odborovém hnutí, v hospodářském boji proti podnikatelům a účasti dělníků v politickém životě. V roce 1869 se musel vzdát předsednictví Oulu. Velmi mnoho spolků vzniklých pod vlivem jeho představ o družstevnictví, skončila neúspěchem. Tento neúspěch znamenal na řadu let útlum zakládání spotřebních družstev.
Konec 80. a 90. léta 19. století
Opět vznikala další družstva. V roce 1892 existovalo v českých zemích 61 spotřebních družstev, roce 1898 už 172. První ústředí dělnických družstev pro vzájemnou koordinaci a k ochraně společných zájmů bylo založeno roku 1908 z iniciativy sociálně demokratické strany pod názvem Ústřední svaz českoslovanských konsumních, výrobních a hospodářských družstev v Praze. Před začátkem I.světové války sdružoval 180 konzumních družstev s 60 145 členy a 281 prodejen. Velkonákupní společnost družstev vznikla v témž roce, kdy byla ustavena veřejná obchodní společnost pod názvem: „Dělnická nákupní a výrobní společnost Jaroš a spol.“. O rok později byla provedena reorganizace na společnost s ručením omezeným a r. 1912 byl změněn název na Velkonákupní společnost konsumních družstev v Praze – zkratka VDP. Tento název byl roku 1928 upraven na Velkonákupní společnost družstev (zkratka VDP zůstala).

I.světová válka
Velkou důvěru si získala spotřební družstva během války, neboť zajišťovala spravedlivé rozdělování zboží a nešmelila se zásobami jako většina soukromých obchodníků. To se projevilo v nárůstu počtu družstev a ve zvýšení počtu členů spotřebních družstev.

Po válce
Po skončení války bylo v Ústředním svazu sdruženo 208 konzumních družstev, 127 108 členů a 438 prodejen. Koncem roku 1918 se stala členy svazu i spotřební družstva, která byla do té doby členy Ústředního svazu rakouských konzumních spolků. Vznik Československa byl novou etapou družstevnictví. Družstva rychle přibývala. Členila se dle profesního zaměření, národností, politické příslušnosti i náboženského vyznání. Spotřební – konzumní družstva, si získala důvěru hlavně chudších lidí. Členskou základnu tvořili 60ti % dělníci a 40% úředníci, rolníci, živnostníci a další. Družstva se slučovala a stávala se silnější a lépe odolávala konkurenci. Pro zásobování prodejen si vybudovala vlastní sklady a výrobny. Nákupní ceny zboží se snižovaly dle výše objednávek, což umožňovalo družstevním prodejnám prodávat levněji než v soukromém maloobchodu. Hlavním dodavatelem potravinářského a průmyslového zboží byla Velkonákupní společnost družstev (VDP) se sítí vlastních továren a provozoven po celé republice. Pro družstva byly důležité i instituce vzniklé v  roce 1920 z iniciativy družstev organizovaných v Ústředním svazu československých družstev (ÚSČD): Všeobecná družstevní banka, jež byla jejich peněžním ústředím a Lidová pojišťovna Čechoslavia, která pro družstva, členy a jejich pracovníky zajišťovala výhodně majetkové a osobní pojištění.
Hospodářská krize (1929 – 1935)
Krize se projevila hlavně sníženou koupěschopností obyvatel. Proti spotřebním družstvům na počátku třicátých let 20. století zesílily útoky od obchodních grémií a různých organizací soukromých obchodníků. ÚSČD zintenzívnil svou činnost na obranu zájmů spotřebitelů a družstev. Svaz byl vedle plnění zájmové, poradenské a revizní činnosti i ochráncem družstev při přípravě zákonů a nařízení. Spotřební družstva tehdy podporovala i nezaměstnané a stávkující dělníky. Pro své členy a jejich děti pořádala kulturní akce, letní tábory apod..

II.Světová válka
Válka a okupace znamenaly krutý zásah i pro družstevnictví, které bylo násilně reorganizováno, sjednoceno do okupanty vytvořených svazů a ústředí a podřízeno nacistickému válečnému hospodářství. Spotřební družstva byla soustředěna do Svazu spotřebních družstev. Hmotné škody způsobené celému českému družstevnictví nacisty v letech 1939-1945 dosáhly cca 350 miliard předválečných korun. Značná část připadla na spotřební družstevnictví. Družstva a jejich členové se aktivně podíleli v odboji a také podporovali rodiny pronásledované nacisty a mnozí byli popraveni.

Po válce
Družstva se zapojila do obnovy zničeného národního hospodářství. V květnu 1945, v zastoupení všech družstevních svazů, byly vytvořeny podmínky pro založení jednotné družstevní organizace – Ústřední rady družstev. Zvláštní komise vypracovala zákon o ÚRD. K jeho schválení došlo o 3 roky později, za jiné politické situace. Na základě zákona o ÚRD z 24. 7. 1948 se stala Ústřední rada družstev (ÚRD) vrcholnou organizací s povinným členstvím pro družstva. Pro jednotlivá družstevní odvětví byly v jejím rámci zřízeny samostatné odbory.

50.léta 20.století
Družstevnictví bylo reorganizováno a družstva se přeměňovala na výkonné orgány pro plnění státem direktivně ukládaných úkolů. Družstevní vlastnictví nebylo respektováno, družstva byla zbavována podnikatelské iniciativy. V roce 1950 musela z rozhodnutí orgánů KSČ spotřební družstva přizpůsobit svoji organizaci politickému uspořádání státu. Nejprve vznikala tzv. SELPA (dle sovětského vzoru, malá obchodní družstva, tvořená víceméně nuceným zapojením drobných živnostníků), která se ukázala nevyhovující a postupně byla převedena do vznikajících okresních Lidových spotřebních družstev, s názvem JEDNOTA. Spotřební družstva byla určena na venkov. V důsledku zásahů zanikla řada původních spotřebních družstev s dlouholetou tradicí v přirozených regionech.V rámci nařízené reorganizace byla družstva nucena předat ve městech prakticky všechny své prodejny státnímu obchodu do konce roku 1952. Spotřební družstevnictví bylo určeno k zásobování převážně venkova.

Organizační struktura
Vznikl Ústřední svaz spotřebních družstev v Praze, který plánoval a organizoval činnost odvětví, vydával stanovy, dával souhlas ke vzniku nových družstev a vedl družstevní arbitráž. Družstva se uskupovala do krajských svazů, které plánovaly, řídily a kontrolovaly činnost družstev v obvodu své působnosti. Nejvyšším orgánem bylo shromáždění delegátů, které volilo ústřední revizní komisi a představenstvo družstva, které tvořilo výkonný orgán, v jeho čele stál předseda. Družstvo bylo právnickou osobou a ze zisku platilo důchodovou daň. K zániku družstva musel dát souhlas ústřední svaz a odsouhlasit jej shromáždění delegátů, které určilo likvidátora.

Částečné zestátnění
V roce 1958 byla velkoobchodní síť předána do státního sektoru na základě usnesení politbyra ÚV KSČ. Přes odpor družstevníků muselo být předáno 48 družstevních velkoobchodních podniků se 199 oblastními závody. Roku 1960 byla pekařská a cukrářská výroba přidělena do státního sektoru.

Zlepšení situace
Roku1964 bylo spotřebním družstvům umožněno vrátit se zpět do měst, kde mohla zřizovat prodejny a restaurace. Spotřební družstva „soutěžila“ se státním obchodem. Přestavovala a modernizovala prodejny, budovala nákupní střediska i obchodní domy. Ve svépomocných akcích při modernizaci odpracovali členové družstev miliony brigádnických hodin, čímž značně přispěli ke snižování nákladů na investice. V odlehlých místech stále zůstávaly pojízdné prodejny. Spotřební družstva začala podnikat i v cestovním ruchu. V roce 1964 byla zřízena družstevní cestovní kancelář Rekrea jako účelové zařízení Ústředního svazu spotřebních družstev (ÚSSD). K budování materiálně-technické základny pomáhaly podniky ÚSSD jako např. Propagační podnik, Obchodní projekt, Družstevní zásobovací podnik, Mykoprodukta a další. V roce 1967 byla založena Velkonákupní společnost. Pro přípravu nové generace družstevních pracovníků se zřizovala odborná učiliště.

Zhoršení situace
Začátek roku 1968 přinesl změny v politické sféře a naznačil i perspektivu řešení problémů společenského života a národního hospodářství. Akční program spotřebního družstevnictví vypracovaný v květnu představoval koncepci činnosti spotřebního družstevnictví a jeho poslání v demokratické společnosti se začínajícím tržním hospodářstvím. K uskutečnění akčního programu po událostech z 21. srpna 1968 nedošlo. Jeho tvůrci byli tvrdě postiženi spolu s mnoha dalšími funkcionáři, vedoucími i řadovými pracovníky v systému spotřebního družstevnictví. Nástupcem Ústředního svazu spotřebních družstev pro česká a moravská družstva se stal Český svaz spotřebních družstev. V roce 1981 musel být předán státnímu obchodu velkoobchod ovocem a zeleninou, v produkčních oblastech byla spotřební družstva zbavena možnosti operativně vykupovat ovocnářské a zelinářské produkty z místních zdrojů. (www.coop.cz)

Po roce 1989
Ústřední rada družstev (ÚRD) po převratu roku 1989 měla k dispozici nemalé ekonomické zázemí a finance. Nové vedení ÚRD s předsedu Otou Karenem zajistilo ekonomickou transformaci nezemědělských družstev, která pod ÚRD spadala (spotřební, bytová a výrobní) a iniciovalo nové podnikatelské projekty. V roce 1992 byl schválen zákon č. 42/1992 Sb. o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech nařizoval jejich transformaci. Mnohá družstva se přejmenovala. Transformace se realizovala v souladu s obchodním zákoníkem – zákon č. 513/1991 Sb.. Družstva musela vracet majetek, který po léta zhodnocovala a naopak majetek, který jim byl odebrán např. v 50 letech jim vrácen nebyl. Družstvům byl v rámci privatizace a restituce, v letech 1992 – 1993 prodáno 24 tis. provozoven za 34 mld. Kč. (www.dumfinanci.cz). Družstvům byl na 10 let zablokován majetek, s nímž nemohla nakládat. (V r.1999 podala skupina poslanců návrh na zrušení zákona, kvůli jeho rozporu s Listinou zákl. práv a svobod a Ústavní soud zrušil některá ustanovení v tomto zákoně.) Velkým problémem byla konkurence nadnárodních společností, pro které byly postkomunistické země velkou příležitostí, již si nechtěly nechat ujít. Ústřední rada družstev byla v roce 1990 přejmenována na Družstevní unii České a Slovenské federativní republiky a po rozdělení Československa r.1993 vznikla Družstevní asociace ČR a Družstevná unia Slovenské republiky.
Počet stálých provozoven v roce 1987 a 1995:

Příklady družstev, která na svých stránkách uvádějí, jakými potížemi tehdy procházela:

Západočeské konzumní družstvo Plzeň:
,,Na základě restitučních zákonů bylo povinno vydat oprávněným osobám majetek, který z rozhodnutí státu několik desítek let udržovalo a zhodnocovalo. Na druhé straně nebyl v souladu s těmito zákony přiznán družstvům, tedy ani našemu (…), nárok na náhradu majetku, který jim byl v minulosti protiprávně odňat. Rozdělit majetek a činnost družstva se nepodařilo ani zpracovatelům konkurenčního transformačního projektu.(…)Rovněž změna financování zásob a přepočet úvěrů TOZ (na trvale se obracející zásoby) a jejich částečný převod na Konsolidační banku znamenalo pro družstvo po mnoho let značné finanční zatížení a limitující faktor. Na rozdíl od státních podniků nebylo organizacím spotřebního družstevnictví z těchto závazků nic prominuto. (…) Obnovení tržního prostředí pro nás tedy započalo rozsáhlými změnami vyvolanými vracením majetku bývalým majitelům, které trvalo několik let a vyžádalo si značné pracovní úsilí, organizační změny i značné finanční prostředky.“

Spotřební družstvo Kamenice:
,,V tomto období (po r.1990) dochází k vyhlášení tzv. „Malé privatizace“ státního obchodu a k přípravě „Transformace“ všech družstevních subjektů. Spotřebním družstvům jsou zablokovány dispozice v nakládání s vlastním majetkem a nemohou se zúčastnit malé privatizace, kdy jsou rozprodávány objekty státního obchodu volně všem zájemcům převážně prostřednictvím veřejných holandských dražeb (max. za 50 % skutečné tržní hodnoty). Tzv. „Transformační zákon“ pro všechny typy družstev byl koncipován do jednoho dokumentu a naprosto opomíjel zásadní historické a strukturální zvláštnosti mezi výrobními, spotřebními, bytovými a zemědělskými družstvy. Vlastní transformace družstev proběhla v roce 1992. Spotřební družstvo přetransformovalo část majetku (kapitálu) na členskou základnu (akcionáře) a vytvořilo tzv. nedělitelný fond, s nímž nebylo možno disponovat po dobu deseti let. Na základě tzv. „Restitučních zákonů o mimosoudním majetkovém vyrovnání“ muselo družstvo vydat bez náhrady cca 60 objektů. Na druhé straně nebylo možno se žádným způsobem ucházet o majetek, který družstvu v padesátých letech stát odebral bez náhrad na základě politických rozhodnutí ve prospěch státního obchodu.“ V rámci zachování své existence muselo družstvo ukončit činnost řady provozoven.

COOP Banka a.s. a Kooperativa, československá družstevní pojišťovna a.s.
Ústřední rada družstev iniciovala vznik první soukromé banky a první soukromé pojišťovny v Československu po r. 1989 – COOP Banky a.s. a Kooperativy, československé družstevní pojišťovny a.s.. COOP Banka a.s. zahájila činnost r.1992. Název banky prošel úpravami až na finální COOP BANKA, a.s. Základní jmění ve výši 500 milionů korun bylo splaceno hlavně družstevními společnostmi, jejichž cílem bylo vytvořit banku ve vlastnictví a užívání družstev. Banka se však dostávala do potíží a r. 1996 rozhodla Česká národní banka (ČNB) o snížení jejího základního jmění na 1 milion korun a o den později přijala rozhodnutí o zavedení nucené správy. Snížení základního jmění mělo sloužit k pokrytí ztrát banky. Zavedení nucené zprávy mělo být signálem, že existuje naděje na záchranu, ale že jsou i obavy týkající se schopností stávajícího managementu a akcionářů banku vyvést z problémů. Důvodem špatné finanční situace banky bylo to, že se jí nedařilo získat potřebný objem primárních zdrojů. Nedostatek vlastních finančních prostředků banka musela řešit nákupem dražších peněz na mezibankovních trzích. Rostoucí problémy malých bank dostupnost těchto zdrojů navíc výrazně snižovaly. Náklady na budování nových obchodních míst nepřinášely potřebné zdroje a rizikové úvěry s nízkými maržemi výrazně ovlivňovaly hospodářský výsledek. Nucená správa skončila v COOP BANCE uplynutím dvouleté lhůty. Majoritním akcionářem se stala Česká finanční, která navýšila základní jmění na 501 milionů korun. Původně měla banku převzít Foresbank Zlín, k fúzi však nedošlo. Foresbank se nepodařilo zapsat navýšení základního kapitálu kvůli žalobám akcionářů COOP BANKY z řad svazů sdružených v Družstevní asociaci. Družstevní asociace však nebyla později schopna kapitál banky navýšit. Během 2 let zákonné lhůty se nepodařilo nalézt vhodného investora a ČNB r. 1998 odebrala COOP BANCE bankovní licenci. Akcionáři schválili návrh na zrušení společnosti a její likvidaci. Náklady na konsolidaci banky v rámci Konsolidačního programu (program ČNB na restrukturalizaci malých bank) dosáhly 2,6 miliardy korun. (Petr Kolman)

Kooperativa, československá družstevní pojišťovna a.s.
Na konci roku 1990 byla založena Kooperativa, československá družstevní pojišťovna a.s.. Činnost zahájila v roce 1991, v den kdy začal platit zákon o pojišťovnictví č.185/1991 Sb., kterým se rušil jeho státní monopol (České státní pojišťovny). Dlouholetým předsedou jejího představenstva byl Ota Karen, předseda Ústřední rady družstev. Pojišťovna se zpočátku zaměřovala hlavně na pojišťování podnikatelských a průmyslových rizik. Dnes je hlavním akcionářem rakouská společnost Vienna Insurance Group AG Wiener Versicherung Gruppe, která vlastní 96,32 % akcií, Svaz českých a moravských výrobních družstev, Praha má jen 1,61 %.

Současnost
Dnes se většina družstev u nás sdružuje v zastřešujících organizacích za účelem společných (výhodnějších) velkoobchodních nákupů, užívání společné obchodní značky, podmínek atd..

Působí zde Družstevní Asociace České republiky, která jako národní družstevní centrála reprezentuje české a moravské družstevnictví na veřejnosti i v zahraničí. Společně s členskými organizacemi spolupracuje s vládou, ministerstvy a zastupitelskými orgány. Prosazuje zájmy a potřeby družstev. Je členem Mezinárodního družstevního svazu a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Ve vztahu k členským organizacím zabezpečuje poradenskou činnost, legislativní iniciativu a koordinuje postupy ve věcech společného zájmu.

Svaz českých a moravských spotřebních družstev (SČMSD)
SČMSD vznikl, aby spojoval a zastupoval česká a moravská spotřební družstva a pomáhal jim chránit a uplatňovat jejich požadavky. Svaz je členem Družstevní asociace ČR,
Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, Hospodářské komory ČR, Mezinárodního družtevního Svazu a EUROCOOPu – Evropské sdružení spotřebních družstev. Členy svazu je 59 českých a moravských spotřebních družstev. Mimo jiné je jeho členem COOP Centrum družstvo a jedním, ze společníků je COOP Morava s. r. o..

Organizace COOP
Skupinu COOP tvoří 57 spotřebních družstev. COOP Centrum družstvo (působí hlavně v Čechách) spolupracuje s COOP Morava s. r. o.. Tyto organizace zastřešují spotřební družstva působící pod názvy Coop, Jednota, Konzum, ZKD apod.. COOP Centrum družstvo vzniklo r. 1993 s cílem sjednotit nákupní aktivity spotřebních družstev Čech a Moravy a vytvořit nákupní alianci spotřebních družstev v ČR. Důvodem vzniku byly rychlé změny na našem trhu. Po nástupu zahraničních obchodních řetězců bylo potřeba vytvořit protiváhu k jejich rostoucímu pozičnímu tlaku. Členská družstva vlastní více než 2000 prodejen. Od roku 2000 byly z části těchto prodejen vytvořeny maloobchodní sítě pod názvy TERNO, TUTY, TIP, DISKONT a COOP Stavebniny. Objem nákupů členských spotřebních družstev, prostřednictvím COOP Centra, je každoročně cca 10 mld. Kč, čémž jde o největší ryze českou nákupní centrálu v ČR. Hlavní část nákupu tvoří potraviny a zboží denní potřeby. COOP Centrum družstvo uvádí na svých stránkách adresy prodejen svých členských družstev, pokud byste v něm hledali prodejny v hl.m.Praze, našli byste jen Prahu – západ. Avšak i v Praze jsou družstevní prodejny, a to družstva Eso market, kterých je zde 60. Toto družstvo sdružuje 300 provozoven samostatných podnikatelů – fyzických a právnických osob. COOP MORAVA, s. r. o. byla v r. 1993 založena moravskými spotřebními družstvy „BUDOUCNOST – JEDNOTA – KONZUM“ k zajišťování nákupu potravinářského i nepotravinářského zboží do velkoobchodních skladů a prodejen družstev. COOP MORAVA má průměrný roční obrat 3,2 mld. Kč.

Na venkov
Na vesnicích často chybí prodejny i se základními potravinami a lidé musejí za nákupem běžných potravin dojíždět i na velkou vzdálenost. Družstevní prodejny COOP plánují na českém venkově expanzi i do míst se ztrátovým provozem obchodů. Vedení COOP chce o otevření nových prodejen jednat s krajskými i obecními samosprávami, které by se podle představ družstevního řetězce měly na financování chodu nových vesnických obchodů podílet. Dle Juračky (předseda Svazu českých a moravských spotřebních družstev) by tímto způsobem mohlo na českém venkově vzniknout až několik stovek nových prodejen. ,,Chceme obce přesvědčit, že zajištění obchodní obslužnosti je levnější, než je tomu v případě dopravní obslužnosti,“ podotkl Juračka. Obyvatelé malých vesnic by podle něj díky prodejnám nemuseli tak často cestovat do měst, protože spoustu záležitostí včetně dobíjení mobilních telefonů, výběru hotovosti či placení složenek lze vyřídit v družstevním obchodě. Obecní úřady by tak mohly ušetřit na dotacích, které směřují do zajištění dopravní obslužnosti. Prodejny dle Juračky zvyšují bonitu obce, a tím přispívají k zastavení odlivu obyvatel. Provoz obchodů v malých obcích je dle Juračky často ztrátový, pro vyšší náklady na logistiku a vykazují nižší produktivitu. Mnoho vesnických prodejen proto zaniklo. Juračka připomněl, že obcí do 2000 obyvatel je v Česku 5603 a žije v nich 2,7 milionu obyvatel, což do budoucna skýtá značný obchodní potenciál. (www.regiony.impuls.cz)

Dana Hladíková

Převzato: http://solidarita.socsol.cz/2011/solidarita/spotrebni-druzstva