Karel Engliš (17. srpna 1880 Hrabyně – 13. června 1961 tamtéž) byl český ekonom a politik, tvůrce teleologické hospodářské teorie, několikanásobný prvorepublikový ministr financí, první rektor Masarykovy univerzity (1919–1920) a rektor Univerzity Karlovy (1947–1948).
Život
Narodil se do rodiny řezníka, protože byl ale z devíti dětí, jeho studia poznamenala chudoba. Vystudoval české gymnázium v Opavě a po maturitě pokračoval ve studiích na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval roku 1904. Studoval zde u Albína Bráfa, který rozpoznal jeho nevšední talent a doporučil ho do zaměstnání v Zemském statistickém úřadě, odkud v roce 1908 přešel na ministerstvo obchodu do Vídně. V roce 1910 se habilitoval na docenta národního hospodářství na české technice v Brně, roku 1911 se stal mimořádným a v roce 1917 řádným profesorem. V letech 1913–1914 zde byl děkanem odboru kulturního inženýrství a v letech 1917–1918 děkanem odboru chemického inženýrství. V letech 1913–1918 byl poslancem moravského zemského sněmu za pokrokovou stranu Adolfa Stránského, v letech 1918–1925 byl členem národně-demokratické strany a v letech 1920-1925 byl za tuto stranu poslancem Národního shromáždění, dále pak i předsedou moravsko-slezského výkonného výboru Národně demokratické strany. Dne 2. září 1925 složil svůj poslanecký mandát a vystoupil z Národně demokratické strany. Poté ještě v roce 1925 spoluzaložil Národní stranu práce. Spolu s Aloisem Rašínem se významně podílel na měnové reformě poválečného Československa, byl nicméně výrazným odpůrcem jeho deflační politiky. Působil jako ministr financí v šesti vládách, v letech 1920–1931, a poté v období 1934–1939 jako guvernér Národní banky Československé. Jako ministr financí se mj. zasloužil o stabilizování měny a zpřehlednění státního rozpočtu. Jeho zásluhy ve vědním oboru národní hospodářství byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění, mimořádným členem se stal 19. března 1927, řádným 9. dubna 1946. Vzápětí po Mnichovské dohodě (1. října 1938) inicioval převoz ostatků Karla Hynka Máchy z Litoměřic, které měly připadnout Německu, do Prahy.
V roce 1919 se stal profesorem a prvním rektorem nově založené Masarykovy univerzity v Brně, na jejímž založení se spolu s Františkem Weyrem a Aloisem Jiráskem podílel. Byl profesorem národního hospodářství tamní právnické fakulty a v letech 1921–1922 a 1925–1926 i jejím děkanem. Založil zde vlastní teleologickou národohospodářskou školu, zabývající se posuzováním účelovosti chování všech ekonomických subjektů. Od vzniku v roce 1929 byl členem Čs. statistické společnosti. V letech 1947–1948 byl rektorem Univerzity Karlovy. Po převratu v únoru 1948 abdikoval na všechny své univerzitní funkce a vynuceně se stáhl z veřejného života. V srpnu 1952 se musel na základě administrativní persekuce vystěhovat z Prahy. Englišovi se podařilo získat souhlas úřadů s tím, že se mohl vrátit do rodné Hrabyně. V posledních letech života byl terčem řady omezujících opatření v osobním životě, jeho dílo bylo komunistickou propagandou silně kritizováno a jeho spisy byly zakázány a vyřazeny z veřejných knihoven. Kvůli vytrvalé šikaně komunistické totalitní moci, která spočívala zejména v neustálých domovních prohlídkách a také v tom, že mu byl několikrát drasticky snížen původně velmi vysoký důchod až na naprosté minimum, zemřel po letech strádání ve velmi skromných podmínkách pouze za podpory rodiny a nejbližších přátel.
Rodinný život
5. června 1906 se v Praze oženil s Marií Grögrovou (1880–??), dcerou berního inspektora z Uherského Brodu. Dne 21. dubna 1907 se jim narodila dcera Vlasta (1907–2001), provdaná za brněnského architekta Františka Plhoně. Karel Engliš byl v době svatby a narození dcery koncipistou zemské statistické kanceláře. Manželství bylo v roce 1919 soudně rozvedeno od stolu a lože a 1921 rozloučeno. Podruhé se Karel Engliš oženil 12. června 1921 v Brně (civilní sňatek) s Valerií Sovovou (1884–1964).
Myšlení
Ve svém teoretickém díle byl ovlivněn především novokantovstvím a inspiroval se normativní teorií Hanse Kelsena. Analyzoval teleologický způsob poznání a myšlení, neboť jednání člověka je vždy konáno za nějakým účelem. V jakékoli hospodářské soustavě se vždy všechny subjekty snaží dosáhnout zlepšení své existence, proto také v ekonomii odmítal prostou kauzalitu. Ovšem zatímco v individualistických (kapitalistických) soustavách rozhoduje o uspokojení svých potřeb každý sám, v solidaristických (socialistických) jde o péči jiného, cizího subjektu, který už proto nemůže mít tak dobrý přehled. V praxi nicméně vždy dochází ke vzniku soustav smíšených. Sám Engliš nebyl příznivcem řízeného hospodářství, jeho opodstatněnost viděl jen v případech přechodných kritických situací.
Ve svých národohospodářských názorech byl Engliš – podobně jako Rašín pod vlivem A. Bráfa – přívržencem Rakouské ekonomické školy. S Rašínem sice těsně spolupracoval, v řadě ohledů se však s ním výrazně rozcházel. Kritizoval jeho deflační politiku, úpornou snahu o zpevnění české měny i trvání na zlatém standardu. Měl k tomu dobré důvody: už mezi roky 1921 a 1923 se cenová hladina snížila o 43 %, ale export klesl o 53 % a nezaměstnanost vzrostla ze 72 na 207 tisíc osob. Deflační politiku sice parlament už roku 1925 odvolal, vedení Národní banky na ní však dále trvalo, i když za hospodářské krize cena zlata prudce vzrostla a s ní i kurz koruny. Mezi roky 1930 a 1933 se cenová hladina sice snížila o 19 %, export však klesl o 64 % a nezaměstnanost vzrostla ze 105 na 736 tisíc osob. Teprve roku 1934 mohl Engliš prosadit devalvaci koruny o 16 %, což však bylo málo.
Engliš byl svým založením perfekcionista zvládající složité verbální teoretické konstrukce. Charakteristické jsou pro něj obšírné polemiky s odpůrci, kde vyčerpávajícím způsobem rozebírá veškeré argumenty a protiargumenty. Jako přednášející obohacoval svá vystoupení hlubokými praktickými exkurzy. V roce 1991 mu byl prezidentem Václavem Havlem in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
Odkaz
V roce 1990 byla v Praze založena Společnost Karla Engliše a v roce 1994 byla zřízena Masarykovou univerzitou v Brně Cena Karla Engliše, která byla každoročně udělována významnému ekonomovi.
Každý rok uděluje rektor Univerzity Karlovy Cenu prof. JUDr. Karla Engliše jako jeden z typů Cen rektora nejlepším absolventům společenskovědních oborů (PF, FF, FSV, FHS).
Po Karlu Englišovi je také pojmenována soukromá Vysoká škola Karla Engliše v Brně a ulice v Praze 5 na Smíchově a v Opavě.
