Jaroslav Preiss (narozen 8. prosince 1870 Přeštice, zemřel 29. dubna 1946 Praha)
„Hospodářské emancipace můžeme dosáhnout jedině tvořením hodnot. Ne podnikáním, které se žene bezohledně za výdělkem stůj co stůj, ne obchodem, který se neleká sahat ke korupci, ale reálností, solidností a pravdou." (Jaroslav Preiss)
Po maturitě v Domažlicích studoval práva ve Štýrském Hradci, v Lipsku a na české Právnické fakultě v Praze. Od roku 1900 byl redaktorem hospodářské rubriky Národních listů, později odborných časopisů. Od roku 1904 redigoval Finanční listy, vydávané Živnostenskou bankou (hovorově: Živnobanka).
Do Živnostenské banky nastoupil v roce 1907 na místo šéfa průmyslového a hypotekárního oddělení a v letech 1917–1938 byl jejím vrchním ředitelem. Banka měla v české ekonomice rozhodující vliv a vlastnila takřka polovinu tehdejšího československého průmyslu. Preiss založil Spolek továrníků a výrobců hospodářských strojů, po jeho reorganizaci a přejmenování na Ústřední svaz českých průmyslníků se stal v roce 1918 jeho místopředsedou a v roce 1930 předsedou svazu. V roce 1938 Jaroslav Preiss onemocněl a z čela Živnobanky odstoupil.
Značný vliv měl Preiss v jednom z největších československých průmyslových podniků, v Českomoravské-Kolben-Daněk (ČKD), jehož byla Živnobanka největším akcionářem. Od května 1930 zastával funkci předsedy správní rady ČKD.
Angažoval se i v politice. Koncem 19. století byl součástí studentského hnutí pokrokářů, přičemž náležel (podobně jako například Alois Rašín) k frakci, která tíhla k mladočechům. Počátkem 20. století už patřil mezi členy Národní strany svobodomyslné (mladočeské) a v jejím rámci k představitelům mladé generace okolo Karla Kramáře, kteří stranu v první dekádě nového století ovládli. V zemských volbách roku 1908 byl zvolen poslancem zemského sněmu za městskou kurii, obvod Dvůr Králové, Náchod, Hořice, Nové Město n. Metují. Byl kandidátem mladočeské strany.
Za první světové války byl spolu s Rašínem a Kramářem zatčen a odsouzen pro velezradu. Pak ale byl po nástupu nového (a posledního) rakouského císaře Karla I. amnestován a zapojil se opět do veřejného života. 28. října 1918 jednal společně s Karlem Kramářem v Ženevě s Edvardem Benešem o podobě budoucího státu.
Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za Československou národní demokracii, která z ní vznikla. Na mandát rezignoval na 72. schůzi v září 1919.
Pak už formálně nebyl členem národní demokracie, ale o stranu stále jevil zájem a ovlivňoval vnitrostranické dění. V druhé polovině 20. let podporoval takzvané průmyslové křídlo národní demokracie, tvořené pragmatickými podnikatelskými postavami jako byli Ladislav Novák, Bohdan Bečka a František Hodáč, které odmítaly protihradní výstřelky Karla Kramáře a Františka Síse.
Přestože mu v době Protektorátu Čechy a Morava byla za odmítnutí spolupráce uložena pětimilionová pokuta, kterou zaplatil, byl v roce 1945 internován na Pankráci, odkud byl v dubnu 1946 propuštěn. Zemřel již o tři dny později.
Jaroslav Preiss byl dvakrát ženatý. V roce 1898 se oženil s Olgou Dostalovou (*21. března 1876 Veleslavín - † 29. dubna 1921 Praha), starší sestrou herečky Národního divadla Leopoldy Dostalové. Manželé měli tři dcery, Olgu (1899-??), Jaroslavu (1902-??) a Věru (1904-??). V roce 1936 se Jaroslav Preiss podruhé oženil s Jarmilou Dimmerovou.
Jaroslav Preiss byl nadšeným sběratelem starého i současného českého umění a bibliofilem. Od roku 1929 do roku 1941 byl prezidentem zemského správního výboru Národního muzea v Praze. Do historických sbírek odkázal několik artefaktů. Dále byl členem Národohospodářského ústavu a kuratoria Moderní galerie. Přátelil se s umělci a dal se několikrát portrétovat. Jeho poslední portrét z roku 1946 namaloval Vratislav Nechleba.
Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze přednášel politickou ekonomii a vydal několik odborných knih.
Převzato: Wikipedia, http://www.euro.cz/byznys/jaroslav-preiss-zralok-od-prasne-brany-900797