Tímto příspěvkem je volně doplněna řada předchozích krátkých exkurzů do historie družstev, jejichž působnost se zaměřovala na oblast kultury, vzdělávání a všeobecné osvěty.
Nakladatelství Družstevní práce bylo založena v roce 1922 jako družstvo čtenářů, spisovatelů a umělců s cílem zajistit svým členům a dalším zájemcům finančně dostupné a literárně i graficky hodnotné knihy. Název Družstevní práce byl zvolen na památku stejnojmenné úspěšné družstevní výstavy, realizované v roce 1921. Hlavním iniciátorem vzniku družstva byl Václav Poláček, osvícený a podnikavý člověk, který měl řadu přátel mezi literáty a výtvarníky. Ustavující valná hromada družstva se konala 24. září 1922 v sále pražské restaurace U zlaté husy. Bylo zvoleno pětičlenné představenstvo, sedmičlenná dozorčí rada a zpracovány stanovy družstva. Nejvyšším orgánem družstva byla valná hromada.
Členové Družstevní práce - jednotlivci, instituce, spolky, organizace - měli svá práva i povinnosti. Základní povinností bylo zaplacení 10,-Kč zápisného, složení členského podílu ve výši 40,- Kč a pravidelné odebírání nejméně čtyř knih nebo obrazů ročně. Z mnoha stesků v nakladatelském časopise i v propagačních letáčcích však vyplývá, že členové toto ustanovení často nedodržovali a platili pozdě, nebo spláceli své dluhy po částech. Družstvo tak mělo občas finanční potíže, které muselo řešit úvěry. Pomoc mu byla několikrát po-skytnuta i od družstevní tiskárny Grafia v Praze.
K právům členů patřila volba představenstva a dozorčí rady a hlasování o knihách vydávaných v hlavni edici Živé knihy. S nárůstem členské základny se ale toto hlasování postupně stalo formálním a hlasovací lístky sloužily pouze ke stanovení nákladu.
Knihy byly členům zasílány poštou, pražští členové si je odebírali osobně, nebo je dostávali prostřednictvím poslíčků. Pro lepší organizaci byl vytvořen systém místních důvěrníků, kteří měli spojení s pražským ústředím a jednou ročně se účastnili valných hromad.
Jelikož prosperita podniku i ceny knih závisely na počtu členů, byla prováděna systematicky rozsáhlá agitace - pořádány besedy, výstavy doma i v zahraničí, koncerty, byl natočen například i dokumentární film „Jak vzniká kniha“.
Každý člen Družstevní práce dostával zdarma měsíčník Panorama, který vycházel od roku 1923. Název měsíčníku se často měnil - Zpravodaj DP, Kulturní zpravodaj, Panorama. Podobně se měnil i jeho obsah a forma podle toho, jak se střídali redaktoři, mezi nimiž byli mnohé známé osobnosti soudobého literárního světa např.: Václav Kaplický, Petr Křička, Karel Nový, Jaroslav Seifert, Karel Konrád, Mirko Pašek a jiní. Jedno ale zůstávalo společné a to byla snaha přinášet co nejvíce informací o literárních dílech vycházejících v Družstevní práci a o jejich autorech, dále o dění v družstvu, o kulturním životě v Československu, o životním prostředí apod. Časopis byl doplněn bohatým obrázkovým a fotografickým materiálem.
Konkurenční nakladatelské prostředí nepřivítalo vznik nové instituce příznivě. Nakladatelskou a knihkupeckou koncesi získala Družstevní práce až po několikaletém vyjednávání v roce 1929, když se spojila s firmou B. M. Klika.
Družstevní práce začala úřadovat v soukromém bytě, později několikrát změnila svoje sídlo a stěhovala se po Praze, z Holešovic do Dejvic, na Vinohrady, v roce 1933 do Melantrichovy ulice a až v září roku 1936 se přestěhovala do nového paláce Svazu českosloven¬ského díla na Národní třídě 36, kde zůstala až do ukončení své činnosti. Sem přemístila také svoje knihkupectví, které do té doby bylo v ulici U Prašné brány společně s prodejnou Krásné jizby.
Pokud se týká produkce Družstevní práce, základní ediční řadou nakladatelství byly Živé knihy, ve které vycházela převážně díla současných autorů domácích i cizích. Byly také vydávány sebrané spisy mnoha českých i světových autorů například Jiřího Mahena, Emila Vachka, Vladislava Vančury, Josefa Holečka, J. V. Jensena, G. B. Shawa, Uptona Sinclaira a dalších. V Družstevní práci vyšly i známé Vančurovy Obrazy z dějin národa českého. Jako jedno z mála soudobých nakladatelství zařazovala Družstevní práce pravidelně do edičního programu také básně, jejichž vydáváním přispěla k uvedení mnoha začínajících básnických osobností. Výbory z děl starších i současných autorů našich i zahraničních byly doplněny o životopisy básníků i bibliografii jejich děl. Vyšly zde například svazky básní Jiřího Mahena, St. K. Neumanna, Jaroslava Seíferta, Jindřicha Hořejšího, Viktora Dyka, Arthura Rimbauda, Sergeje Jelenina. V řadě Orbis pictus. zavedené v roce 1925, vycházely knihy bohatě vybavené ilustracemi, fotografiemi a mapami jako například Dějiny filmu od Karla Smrže a cestopisy Ludvíka Kuby z Jugoslávie. Další naučné knihy tvořily od roku 1924 náplň edice Svět, kde vyšly například Wellsovy Stručné dějiny světa. Důležitou součást produkce Družstevní práce tvořila literatura pro děti a mládež, byly vydávány pohádky, dobrodružné knihy a dívčí četba. K aktuálním problémům vydávala Družstevní práce v letech 1933-1937 drobné brožované knížky v řadě Obzory. Na spolupráci s výtvarnými umělci a teoretiky byly zaměřeny 2 ediční řady - v první, z nich nazývající se „Česká galerie“, vycházely od roku 1924 pohlednice a kalendáře s reprodukcemi uměleckých děl, byly sem zařazeny i výtvarné publikace, alba reprodukcí uměleckých děl a fotografií, bibliofilské tisky aj. Ve druhé, nazvané „Živé umění“, vyšlo například Dílo Jana Zrzavého a Dílo Václava Rabase. V Hudební edici bylo vydáno v letech 1935-1937 sedmnáct partitur českých mistrů - Jaroslava Ježka, Jiřího Vaňhala, Otakara Jeremiáše a dalších. K nejkrásnějším dílům, které Družstevní práce vyprodukovala patří bezesporu vydání Českého roku v letech 1944 -1950.
V období let 1937-1938 byl krátce vydáván sborník „Dějiny a přítomnost“ autorské skupiny - Václav Čejchan, Václav Husa, Jaroslav Charvát a Jan Pachta - jehož hlavním cílem bylo všestranné studium novodobých společenských dějin, ale byly zde probírány i metodické otázky a problémy organizace vědecké práce. Ačkoliv tento sborník nebyl pro Družstevní práci finančně výhodný, vycházela čtyři čísla ročně.
Vedení Družstevní práce vždy striktně dbalo o jazykovou preciznost vydávaných knih. Už do každé autorské smlouvy byl zahrnut odstavec týkající se jazykové správnosti. Text byl vždy kontrolován filologem. Také grafická úprava vydávaných knih dosahovala vysoké úrovně. Publikace měly většinou přebal a vstupní kresbu, jejímiž autory byli význační soudobí umělci - František Bidlo, Cyril Bouda, Josef Čapek, Emanuel Frinta, Josef Lada, Václav Rabas, Vlastimil Rada, Karel Svolinský, Toyen, Jiří Trnka a četní další.
Vazbami knih, prováděnými od roku 1924 ve vlastní knihařské dílně, slavila Družstevní práce velké úspěchy i v zahraničí. Není bez zajímavosti, že každý člen si mohl vybrat, zda chce knihu brožovanou, nebo ve vazbě plátěné, poloplátěné, kožené, nebo polokožené.
Vysoké nároky byly kladeny i na výběr a kvalitu práce tiskáren. Nejvíce zakázek bylo zadáváno do pražské družstevní Grafie.
Důraz na kvalitu a výtvarnou úroveň vydávaných knih přivedl vedení Družstevní práce i k zájmu o výrobu a prodej uměleckých děl a různých bytových doplňků. Za tím účelem byla v roce 1927 otevřena v Myslíkově ulici v Praze prodejna tzv. Krásná jizba. Prvním vedoucím Krásné jizby byl malíř Emanuel Frinta. S Krásnou jizbou opět spolupracovala řada soudobých výtvarníků a umělců. V Krásné jizbě se rovněž pravidelně pořádaly výstavy obrazů a kreseb. V roce 1929 byla prodejna přestěhována do ulice U Prašné brány, kde působila společně s knihkupectvím a v roce 1936 se přestěhovala, jak již bylo výše uvedeno na Národní třídu. Další prodejny byly postupně otevřeny v Brně, Hradci Králové, Plzni, Českých Budějovicích, Olomouci a v Bratislavě.
Postupem doby se z Družstevní práce stalo nakladatelství, jehož jméno bylo značkou kvality. Členská základna znamenala jistotu a zázemí, což se plně prokázalo v období hospodářská krize i okupace Československa. Doba okupace samozřejmě znamenala ztížené podmínky - cenzurování vydávané produkce, zastavení měsíčníku Panorama – od roku 1942 vycházela jen tzv. Interní korespondence, nedostatek papíru a omezení prodeje zboží v Krásné jizbě. Za spolupráci a podíl na ilegální činnosti byli zatčeni a uvězněni mnozí představitelé a členové Družstevní práce. Někteří z nich byli popraveni - za všechny připomeňme Vladislava Vančuru, Josefa Rozuma, J. M. Smazala, Emila Sobotu a Jaroslava Šejda.
Po osvobození republiky Družstevní práce úspěšně pokračovala ve své činnosti, hlásili se další členové, byly vydávány nové knižní tituly. Svými výrobky prodávanými v Krásné jizbě družstvo učilo uměleckému vkusu.
Za úspěšnou činnost Družstevní práce mluví statistika:
Do roku 1947 (tedy za dvacet pět let) bylo vydáno 685 titulů, 130 jich vyšlo v nových vydáních. Dohromady tedy 815 titulů. Na nich se podílelo 154 spisovatelů, 23 výtvarníků, 16 hudebních skladatelů domácích a 153 spisovatelů zahraničních.
Překladová literatura byla zastoupena 24 spisovateli slovanskými, 22 francouzskými, 41 anglo-americkými, 33 německými, 7 italskými, 16 severskými, 2 maďarskými, I španělským, rumunským, tureckým, perským.
Bohužel změněná politická situace po roce 1948, vedla pomalu ke konci činnosti družstva. V roce 1949 byla Družstevní práce sloučena s nakladatelstvím Svazu bojovníků za svobodu - Mír a k 31. 12. 1952 ztratila nakladatelské oprávnění, protože v „novém řešení nakladatelské sféry“ vznikla nová státní nakladatelství. Na činnost a tradici Družstevní práce v mnohém navázalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění - Odeon.
Mgr.Vladimíra Vávrová
