Elektrárenská družstva budovala elektrická vedení, stavěla vlastní malé elektrárny a vyjednávala pro své členy výhodné ceny za elektřinu, kterou nakupovala ve velkém. V roce 1930 měla přes 111 tisíc členů.
Družstevní závody v Dražicích (Benátky nad Jizerou) pomocí rozšiřování výrobní báze, ať už formou pronájmu či nákupu vodních elektráren, popř. jejich budováním ve vlastní režii, dokázalo družstvo podstatně zvýšit produkci energie a následně i rozšířit rozvodnou síť, a to nejen na Mladoboleslavsku, ale také v sousedních oblastech.
Družstevní závody Dražice nad Jizerou (nyní městská část Benátek nad Jizerou) jsou dnes největším výrobcem ohřívačů vody v České republice. Družstevní kořenny firmy ale sahají až do konce 19. století. Ve třicátých letech patřilo družstvo k největším v republice, vlastnilo řadu podniků včetně osmi elektráren, zásobujících elektřinou 29 měst a 460 obcí, s obratem přesahujícím dnešních 30 miliard korun.
Začátky byly velmi skromné. V roce 1876 koupil Josef Kysela na Jizeře u obce Dražice mlýn, který roku 1891 rekonstruoval a rozšířil o pekárnu. Místo vodních kol nechal namontovat dvě Girardovy turbiny. Jedna poháněla mlýn a druhá dynamo. Montáž, stejně jako instalaci svítidel a elektrického vedení provedla firma Františka Křižíka.
Vdova po Josefu Kyselovi prodala v roce 1899 mlýn, pekárnu a přilehlé pozemky za 160.000 zlatých hospodářskému družstvu „OBILNÍ SKLADIŠTĚ, UMĚLECKÝ VÁLCOVÝ MLÝN A PEKÁRNA V DRAŽICÍCH NAD JIZEROU, spol. s r.o.“ , které tak čelilo spekulantům s obilím.
Představenstvo družstva na mimořádné valné hromadě konané v březnu 1910 rozhodlo o stavbě hydroelektrárny a změně názvu na: „OBILNÍ SKLADIŠTĚ, UMĚLECKÉ VÁLCOVÉ MLÝNY, PEKÁRNA a ELEKTRÁRNA v DRAŽICÍCH, spol.s r.o.“ Již v srpnu 1910 byla elektrárna dokončena a postupně byly budovány rozvodné sítě, transformátory a instalace v jednotlivých obcích. V květnu 1912 udělilo pražské místodržitelství „Koncesi k provozování družstevní elektrárny v Dražicích za účelem výroby a prodeje elektrického proudu pomocí sítě.”
Jak zájem o elektrifikaci rostl, koupilo družstvo dva pomocné naftové agregáty a od roku 1922 investovalo do nových vlastních parních elektráren (ve Vinci, Nových Benátkách, Rožatově, Haškově, Bakově) a další si pronajalo (v Káčově, Krnsku a Brandýse nad Labem).
V roce 1917 je na dražickou elektrárnu napojeno 69 obcí s 8.111 spotřebiteli a v roce 1927 to bylo již přes 19.000 spotřebitelů. Ve druhé polovině dvacátých let zaměstnává družstvo 220 pracovníků a vlastní 8 vodních elektráren na řece Jizeře, parní elektrárnu a rozvodnou síť, na kterou je napojeno 383 obcí s 24 080 uživateli. Obrat za rok 1930 činil úctyhodných tři čtvrtiny miliardy prvorepublikových korun (dnešních cca 30 miliardKč). V době svého největšího rozmachu zásobovalo družstvo elektřinou 29 měst a 460 vesnic.
Družstvo vlastnilo také skladiště obilí, tři velké mlýny a další výrobní a zpracovatelské podniky, jako pekárnu, moštárnu, kovárnu, cihelnu v Lysé nad Labem, továrnu Ozon ve Vinci vyrábějící kyslík pro průmyslové účely, továrnu Elektroprůmysl na výrobu stožárů el. vedení, opravnu hospodářských strojů, prodejní a zásobovací družstvo Domovina a vodárnu v Nových Benátkách. Pro své členy zřídilo rovněž spořitelní a záložní spolek (kampeličku).
Družstvo se podílelo také na rozvoji obce, pomáhalo s opravou kostela a vybudovalo Výzkumný ústav pro užití elektřiny v zemědělství. Ve své době byl tento jedinečný podnik píchou čs. družstevnictví, známý po celé Evropě a navštěvovala ho řada zahraničních delegací. K jeho spoluzakladatelům patřil statkář a agrární politik Karel Prášek, který se stal prvním předsedou a později dlouholetým funkcionářem družstva.
Po nuceném odprodeji rozvodných sítí a následném znárodnění značné části majetku družstva v padesátých letech, vzniká Družstevní kombinát Dražice , který orientuje svoji produkci na výrobky pro domácnost a sport. Jedním z programů se stala zakázková výroba ohřívačů vody pod vedením bývalého živnostníka pana Křováka. Koncem osmdesátých let vyráběl Družstevní kombinát Dražice kolem 13 000 kombinovaných ohřívačů vody ročně a v této oblasti zaměstnával cca 50 pracovníků.
Po roce 1989 se družstvo rozdělilo na samostatné obchodní firmy. Jednou z nich jsou například Družstevní závody Dražice–strojírna, s.r.o., která převzala výrobu ohřívačů vody.
a původní vodní elektrárnu koupila společnost SP Dražice s.r.o.
Družstevní bzávody Dražice se stávají největším výrobcem ohřívačů vody v tuzemsku a od roku 1994 začíná rozšrozšiřuje také export svých výrobků, které dnes vyváží již do 16 evropských zemí. V roce 2003 měla společnost 190 zaměstnaců a vyrobila přes 95 tisíc ohřívačů, v roce 2005 byla postavena nová smaltovna a 210 pracovníků vyrobylo přes 115 ohřívačů.
V roce 2006 koupila Družstevní závody Dražice švédská společnost NIBE Industrier AB. V roce 2007 došlo k rozšíření na dvě montážní linky a tím se kapacita zvýšila na 150 000 ohřívačů ročně. Firma DZ Dražice začala také nabízet tepelná čerpadla značky NIBE, solární sestavy a růtokovéohřívače NIBE.
Elektrárenské družstvo Milotice
Roku 1913 byly celé Milotice elektrifikovány. Z iniciativy majitele velkostatku Františka Karla Seilerna a starosty Aloise Horáka bylo založeno Zemědělské družstvo na zužitkování elektrické síly, které mělo svou elektrárnu těsně u rolnického lihovaru. Šlo v podstatě o elektrárnu, která zlepšila chod velkostatku, využívalo se jí např. při mlácení obilí. Zároveň bylo zavedeno veřejné osvětlení.
Protože nebyly potřebné finance na modernizaci začala od počátku 30. let elektrárna snižovat výrobu a družsvo jednávalo o postoupení svých práv se dvěma konkurenčními elektrárnami v Dubňanech a v Oslavanech. Dohoda byla uzavřena s Jihomoravskou elektrárnou v Dubňanech, která se zavázala dodávat obci vždy 1 kW o 10 ha levněji než konkurenční oslavanská elektrárna .
V srpnu 1937 byla činnost družstva zastavena.
Družstvo pro rozvod elektřiny a mechanizaci v zemědělství Dolní Roveň (1912 - 1950) - archiv Pardubice
Družstvo pro rozvod elektrické energie Římov (1928 - 1953) - archiv České Budějovice
Družstevní elektrárna Hajský mlýn (1901- 1914) - Elektrárenské družstvo Třeština
První moravská družstevní elektrárna v Hajském mlýně u Mohelnice pracovala sice jenom v letech 1901 – 1914, ale stala se průkopníkem elektrifikace venkova v celé Rakouské monarchii.
Již v roce 1894 se Hubert Plhák, majitel mlýna a pily na horním toku Moravy v osadě Háj (součástí obce Třeštiny, okres Šumperk), rozhodl postavit elektrárnu, která by dodávala energii k osvětlení mlýna a k pohonu mlýnských strojů. V r.1898 mlýn vyhořel a Hubert Plhák, který neměl dostatek finančních prostředků na jeho obnovu, založil spolu Rolnickým mlékárenským družstvem v Třeštině v r.1901 první moravskou družstevní elektrárnu nazvanou „První moravská zemědělská elektrárna, s.r.o. v Hajském mlýně u Mohelnice“. Elektrárna sloužila k pohonu mlýnských strojů, zařízení mlékárny, rozsvěcovala na 70 žárovek ve 2 km vzdáleném Třeštině a poháněla mlátičku nově založeného družstva pro výmlat obilí. Obec Třeština se tak stala jednou z prvních elektrifikovaných obcí v celém Rakousku-Uhersku.
V r.1908 postavil H. Plhák v sousedství mlýna novou elektrárnu s vodní turbínou na střídavý proud, což v roce 1914 vedlo k ukončení činnosti do té doby souběžně pracující družstevní elektrárny (vyrábějící jednosměrný proud). Na střídavý proud se napojilo rovněž Elektrické družstvo v Třeštině.
V r.1922 postavil syn původního majitele Karel Plhák novou elektrárnu a rodinnou vilu, kterou navrhli architekti Bohuslav Fuchs a Josef Štěpánek. Ta postupně dodávala elektřinu do 70ti obcí severní Moravy. Stavba byla v roce 2008 prohlášena v pořadí 236tou národní kulturní památkou (v okrese Šumperk náleží tento statut např. hradu Bouzov a ruční papírně ve Velkých Losinách).
Hospodářské a strojní elektrické družstvo Vyšehněvice (1921 - 1949 ) - archiv Pardubice
Zemědělské družstvo pro vedení a zužitkování elektrické síly v Paloníně s.r.o. - Jednota Zábřeh
Historie spotřebních družstev v Olomouckém kraji sahá až do roku 1893, kdy bylo založeno mlékárenské družstvo v Paloníně. Na jeho tradici navázala po roce 1945 malá obchodní družstva Selpa, jež vznikala víceméně nuceným sdružováním drobných živnostníků, a která byla postupně převáděna do větších celků na úrovní tehdejších okresů pod názvem Jednota, lidové spotřební družstvo.
Jednota, spotřební družstvo Zábřeh vznikla v roce 1960 při územní reorganizaci sloučením okresních lidových spotřebních družstev Jednota Šumperk, Zábřeh a Jeseník. V socialistických podmínkách do roku 1989 měla Jednota Zábřeh dominantní postavení především na venkově. Po roce 1970 začala budovat nové prodejny, nákupní střediska, obchodní dům v Šumperku a pohostinství. V roce 1990 provozovala cca 350 prodejen, 170 pohostinství, 3 velkoobchodní sklady a výkup lesních plodů a domácí produkce.
Při transformaci počátkem devadesátých let došlo k redukci prodejen a provozoven. Družstvo zrušilo některé své činnosti a zaměřilo se na prodej smíšeného zboží. Z důvodu roztříštěnosti a neefektivnosti vlastního velkoobchodu začalo družstvo od roku 2001 zásobovat prodejny jiným dodavatelem - obchodním družstvem Konzum v nedalekém Ústí nad Orlicí a ovoce a zeleninu odebírat od více dodavatelů. V roce 2011 měla Jednota Zábřeh 95 prodejen převážně v okresech Jeseník, Šumperk, Zábřeh, Olomouc a po jedné prodejně v okresech Bruntál a Ústí nad Orlicí. Obchodní činnost se specializuje převážně na prodej širokého sortimentu potravin a průmyslového zboží denní potřeby. Družstvo zaměstnává cca 350 pracovníků. Pro rozvoz zboží na prodejny má vlastní autodopravu a o technický stav prodejen se stará vlastní údržbářské středisko. Maloobchodní obrat družstva dosahuje přes 500 mil. korun ročně s mírně rostoucí tendencí.
Změna nastala i v členské základně družstevníků. Z cca 35 000 členů, které družstvo mělo před rokem 1989, jich bylo v roce 2011 necelých 7 tisíc a byli sdruženi v 60 místních členských základnách.
Družstvo je členem Svazu českých a moravských spotřebních družstev, v rámci kterého se od roku 2008 zapojilo do sjednocujícího uskupení českých a moravských spotřebních družstev pod logem COOP. Pro získání výhodnějších obchodních podmínek dodávaného zboží se družstvo zapojilo do společné nákupny moravských družstev COOP Morava, s.r.o., Brno.
Elektrárenské družstvo Stašov (1928)
V roce 1928 se stal rokem přípravných prací na elektrizaci obce Stašov. Starosta svolal schůzi občanů, na které zástupce firmy VES z Prahy vysvětlil praxi elektrizace a doporučil, aby se ve Stašově pracovalo družstevně protože obecní pokladna je velmi zatížena stavbou silnice do Otmíč. Opět byla sestavena komise, ktrá měla sbírat přihlášky do družstva.
Nejprve vypadalo vše nadějně. Během krátké doby se sešlo na 86 přihlášek, ale pak se opět projevila liknavost obyvatelstva, která prospala před lety zřízení železniční zastávky. Objevovaly se námitky proti vysokým částkám. Váhání a průtahy elektrického svazu spojené s nevhodným projevem jeho zástupce na ustavující schůzi družstva pak vedly k tomu, že se družstvo rozpadlo, čímž byla otázka elektrizace obce odsunuta na dlouhá léta dopředu.
Zdroj: https://sites.google.com/site/coopstorya/sektory/elektrarenska-druzstva
