Po první světové válce, kdy vznikla z trosek habsburského soustátí také Československá republika, dochází k mohutnému rozvoji družstevnictví. Toto období se právem označuje za zlatou éru družstevnictví v českých zemích. Je to také poslední období, kdy k rozvoji družstev dochází zcela přirozeně svépomocí bez jakýchkoliv politických a jiných mocenských zásahů. Skladba družstev je velmi pestrá a družstva se rozdělují nejen podle svého zaměření, ale také podle národnosti, politické příslušnosti či náboženského vyznání (křesťanské, židovské apod.).

Družstevnictví a hospodářství První republiky také zažilo investiční vzestup v chudší východní polovině státu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Už za Masarykovy První republiky byla družstva organizována do svazů (nejdříve úvěrní družstevnictví). Konzervativní zemědělci zprvu svazům nedůvěřovali, ale nakonec vědomí ekonomické a společenské výhodnosti z nich udělalo zastánce družstevního systému (obchodní centrály, svazy, jednoty).

Velmi prestižní a stabilní byla peněžní družstva a to jak městské záložny, tak venkovské Raiffeisenky a Kampeličky. Rostl nejen počet úvěrních družstev, ale i počet jejich členů. V období mezi světovými válkami vznikla první Všeobecná družstevní banka, která byla jedinou družstevní bankou v republice a družstevní lidová pojišťovna Čechoslavia, která pro družstva a jejich pracovníky zajišťovala zvýhodněné pojištění.

Význam peněžních družstev spočíval zejména v tom, že díky organizačnímu propojení s ostatními typy družstev pomáhala k rozvoji i v jiných družstevních sektorech (nejvíce byla provázána se zemědělskými družstvy).

Družstevní myšlenky se již od konce 19. století šířily hlavně mezi dělnictvem, na což měla podstatný vliv Československá sociální demokracie. Družstevnictví se na počátku 20. století stalo de facto uceleným teoretickým konceptem o spravedlivějším uspořádání společnosti (družstevní socialismus Františka Modráčka a Josefa Macka).

Za První republiky došlo k silnému rozmachu zemědělských družstev, jejichž činnost se nevztahovala pouze na pěstování zemědělských plodin a chov zvířat, ale i na skladování zemědělských produktů a jejich následné zpracování apod. Důležitou roli zde měla skladištní družstva, která se zabývala společným odbytem zemědělských produktů a společně obstarávala potřeby pro sedláky. Měla vlastní sušírny, třídírny apod. Řada družstev také provozovala malé podniky, např. mlýny a opravny zemědělských strojů.

Na to navazovala činnost zpracovatelská družstva zemědělských produktů (družstva čekanková, cukrové řepy, družstevní lihovary, družstevní škrobárny, mlékárny, mlýny apod.).  Mezi další zemědělská družstva patřila družstva zaměřená na zásobování elektřinou a strojním vybavením (elektrifikace obcí).

Na rozdíl od zemědělců, kterým chyběl kolektivní postoj, tak např. zaměstnanci spotřebních družstev vnímali družstevnictví jako nástroj sloužící k odstranění kapitalismu a tím k přeměně společenského systému. Již zmiňovaný František Modráček odmítal kapitalismus a pomocí družstev chtěl nahradit jeho největší zlo, kapitalistický námezdní systém. Nový družstevní systém měl být založen na úplném družstevním spoluvlastnictví a na samosprávě práce. Jeho koncepce se neopírala o státní socialismus, ale jako nemarxista viděl družstevní socialismus jako hlasatele všeobecného hospodářského sociálně kulturního vzestupu pracujících. Proto také nesouhlasil s revoluční formou socialismu, byl demokratem. V ruské revoluci 1917 viděl zlo i pro ideu družstevnictví. Práce byla pro něj nejdůležitějším zdrojem hodnot, nepodceňoval však ani význam půdy a kapitálu. Řečeno jeho slovy, tak „bez práce dělníků by kapitalista nezbohatl.“ Proto byl tvrdým kritikem tzv. námezdního vykořisťování a požadoval zrušení nájemního poměru a účast odborů ve vedení podniků. Dle jeho představ měl stát dělnictvu pomáhat a podporovat jej pomocí zákonodárné, právní a politické moci, ale ne zasahováním do ekonomiky. Jeho souputník Josef Macek usiloval o realizaci koncepce samosprávného socialismu. Chtěl dosáhnout sociálně spravedlivé nemarxistické společnosti postupně pomocí sociálních reforem. Usiloval o zavedení spravedlivých cen, aby výrobky si mohli dovolit pořídit ti (čti dělníci), kteří je sami vyráběli. Chtěl také odstranit pozemkový monopol a naléhal pro vytvoření nových vzájemných podpůrných spolků, ligy kupujících, kartelů a podnikatelských a zaměstnavatelských ochranných svazů.

Mgr. Pavel Černý