V letošním roce si připomínáme 170. výročí vzniku prvního družstva na území současné České republiky. Dějiny českého družstevnictví jsou velmi zajímavé a tvoří nedílnou   a   osobitou   kapitolu politického, hospodářského a sociálního vývoje i kulturního dění českého národa. V souladu s jeho vývojovými peripetiemi bylo formováno a vyvíjelo se i družstevnictví. Česká družstva v období uplynulých 170ti let zažila období úspěšného rozvoje, ale musela překonat také mnoho překážek a projít řadou razantních   změn, zvratů i téměř likvidační snah.

Vznik družstevnictví u nás, podobně jako v sousedních zemích, úzce souvisel s rozvojem kapitalistických výrobních vztahů a vývojem tržního hospodářství. Na obranu proti zvyšujícímu se ekonomickému tlaku a ve snaze zlepšit svoji těžkou situaci se nejvíce postižené společenské vrstvy - dělníci ve městech a rolníci na venkově - pokoušely sdružovat do svépomocných organizací. Začaly tak vznikat první spolky založené na svépomoci, spolupráci a vzájemné solidaritě.

Tradice českého družstevnictví se odvíjí od roku 1847, kdy v Praze byl založen Pražský potravní a spořitelní spolek, který jak sám jeho název napovídá, provozoval smíšenou obchodní a úvěrní činnost. Činnost tohoto družstva dokládá, že i u nás se družstevní forma podnikání z počátku orientovala zejména na oblast spotřeby a vzájemné finanční výpomoci. Bez potřebných znalostí a zkušeností nebyly první pokusy vždy úspěšné, přesto se družstevní myšlení a podnikání prokázalo jako velmi životaschopné a začalo se šířit a postupně zasahovat takřka do všech oblastí materiální výroby i do společenské činnosti. A jestliže na počátku vznikala družstva jako záchranná síť pro sociálně nejslabší vrstvy, postupem doby začala být družstevní forma podnikání využívána i dalšími společenskými vrstvami.

Významným mezníkem v historii českého družstevnictví bylo vytvoření prvního družstevního zákona v roce 1873 (Zákon „O společenstvech pro napomáhání živnosti a hospodářství, později označovaný též jako Zákon o společenstvech výdělkových a hospodářských), který  výrazně ovlivnil rozvoj družstevnictví u nás ve druhé polovině 19.století. Jeho autorem byl soudobý vynikající český právník JUDr.Antonín Randa. Význam a funkčnost tohoto zákona potvrzuje i dlouhá doba jeho platnosti. V českých zemích a pozdějším Československu platil ( s úpravami) do roku 1954, v Rakousku (s doplněními) platí dosud.

Důležitým počinem postupně se rozrůstajících   družstevních odvětví byl vznik družstevních ústředí, která si zakládala družstva k ochraně   společných zájmů a pro svou vzájemnou koordinaci.

První družstevní centrála byla založena v roce 1896 pod názvem Jednota českých hospodářských družstev v Království Českém v Praze a stala se vůbec největším družstevním svazem v tehdejším Rakousku – Uhersku.

Ústředí dělnických družstev bylo založeno v roce 1908 z   iniciativy   sociálně demokratické strany pod názvem Ústřední svaz českoslovanských konsumních, výrobních a hospodářských družstev v Praze.

Přelom 19.století a 20.století byl již ve znamení silného rozvoje družstevního podnikání.

Vznik samostatného Československa na podzim roku 1918 otevřel pro družstevnictví novou vývojovou etapu. Zejména období prvních poválečných let bývá označováno jako zlatá doba českého družstevnictví. Bylo to krátké období, kdy rozvoj družstev byl přirozený, bez mocenských a politických zásahů, které se začaly postupně projevovat v následujícím období.

Družstva vytvořila bohatě strukturovaný a svojí působností velmi pestrý obraz. Velký nárůst počtu družstev, rozšiřování jejich působnosti a zakládání zájmových svazů vytvořilo z družstevnictví mohutné, ale velmi roztříštěné odvětví, neboť družstva se členila nejen podle profesního zaměření, ale například podle národností, politické příslušnosti či náboženského vyznání.

Nejsilnější typ představovala spotřební družstva s členskou základnou převážně ve městech, s rozsáhlou sítí prodejen, vlastních skladů a výroben.

Na venkově vytvořila  zemědělská družstva různorodého zaměření perfektně fungující systém. Zemědělská družstva se dělila na úvěrní –  nazývané kampeličky a raiffeisenky a neúvěrní, což byla družstva obchodního zaměření nákupní,prodejní,hospodářská, dále různorodá zpracovatelská, provozní a výrobní. Vrcholným orgánem zemědělského družstevnictví byl od roku 1921 Centrokooperativ.

Další silný článek československého družstevnictví tvořila peněžní družstva ve městech, zejména živnostenské a občanské záložny.

Velice slibně se rovněž rozvíjela bytová a stavební družstva, družstva výrobní, živnostenská a další.

Všeobecně  byla v tomto období družstva svépomocnými   zájmovými organizacemi s demokratickou správou, uplatňujícími tradiční družstevní principy – dobrovolnost, demokracii, svépomoc, spolupráci a vzájemnou solidaritu.

Do úspěšného rozvoje družstev u nás zasáhla velice destruktivně nejprve druhá světová válka a okupace Československa, později politický vývoj po únoru 1948.

Nástup totalitního systému   znamenal permanentní zneužívání družstevnictví pro státní a stranické účely. Bezohledně byla likvidována celá družstevní odvětví jako např. živnostenská družstva, úvěrní a spořitelní družstva a řada dalších. Bylo zasahováno do základních práv členů. Demokracie se stala prázdným heslem.

Koncem 60.let 20.století se převážná část družstev, jejich svazů a Ústřední rada družstev postavily plně na stranu pokrokových sil. Po krátkém nadějném období 1968 - 1969 znamenal nový nástup totality konec   tendencí k obnovení   demokratického života družstev a jejich hospodářské nezávislosti.

Deformace družstevnictví, ke kterým docházelo, pramenily především z teorie, že družstevní vlastnictví a podnikání je nižší formou socialistického vlastnictví, které stejně bude postupem doby zrušeno.

Proces demokratizace po listopadu 1989 zasáhl plně i do družstevnictví. Bylo nutné zajistit, aby se české družstevnictví znovu vrátilo k mezinárodním družstevním standardům, k plnému uplatňování   tradičních,   osvědčených   družstevních principů a respektování   družstevních hodnot.  Pro družstevnictví to v praxi znamenalo ubránit se politickým tlakům, usilujícím o jeho celkovou likvidaci. Velkou pomoc v tomto politickém boji poskytl Mezinárodní družstevní svaz. Boj za identitu našich družstev podpořily i západoevropské družstevní centrály včetně poslanců Evropského parlamentu.

V průběhu roku 1990 došlo v družstvech a i v družstevních svazech k demokratickým   volbám všech družstevních orgánů. Národní družstevní svazy se opět staly skutečně zájmovými   organizacemi   družstev.   Družstevní   legislativa   byla upravována   tak,   aby   byly   odstraněny všechny deformace vnesené v předchozím období do družstevnictví. Družstva se na základě změn stanov,  stávala plnoprávnými a na státě nezávislými organizacemi, které se podle vlastních podmínek a potřeb dobrovolně sdružily do zájmových svazů a ústředí.

V současné době, na počátku 3.tisíciletí, jsou družstva důkazem funkčnosti principů vytyčených ve 40.letech 19.století zakladateli družstevnictví a univerzálnosti družstevní formy podnikání. Vedle družstev s tradičním zaměřením vznikají a rozvíjejí se zcela nová družstva s moderními výrobními programy. Družstva se řadí mezi nositele progresivních tendencí a přispívají v rámci svých kapacit k řešení sociálních a ekonomických problémů společnosti.

LOGO výročí je ke stažení níže.